Historie

Dne 2. srpna 1945 byla obec osídlena našimi občany, hlavně z Moravského slovácka a blízkých obcí, dále volynskými Čechy.

Tímto činem se stávají Tasovice po stovkách let poněmčování znovu českou obcí nejen tím, že patří tehdy k Československé republice, ale hlavně tím, že tu bydlí čeští lidé a zní česká řeč.

9. března 1946 je založena tělocvičná jednota Sokol, jejímž náčelníkem je Alois Kyslingr a jeho manželka Ludmila náčelnicí. V témže roce je při TJ založen fotbalový klub. Členové si svépomocí upravují prozatimní hřiště (na místě, kde stojí vodovodní globus). Tuto plochu bezplatně propůjčil pan Fiala ze strážního domku. Hrací plocha bez oplocení umožňovala rozhodčím snadný útěk na všechny strany před patriotními diváky.

Zákládajícími členy Sokola byli: Bílek Jan, Beneš František, Duhajský Jan, Fiala František, Fiala Oldřich, Hubr František, Kopecký Jožka, Kroupa Štěpán, Major Alois, Menšík František, Malík Antonín, Lorenc Ota a Šprta Jan.

Fotbalové mužstvo mužů bylo zařazeno do okresní soutěže, a tak zahájena mistrovská soutěž. Soupeřem se stala družstva Oblekovic, Micmanic, Jaroslavic, Konic, Slupu, Mikulovic, Jiřic a ze Znojma mužstvo železničářů a SNB.

K utkání se jezdilo na kolech a v lepším případě na koňském povoze starého pana Duhajského a pana Lesniaka na žebřiňáku. K nejbližším soupeřům nás vozil p. Merta Alois s traktorem a k delším zájezdům nás vozil autodopravce pan Medved z Hodonic.

Po ročním působení ve III. třídě mužstvo soutěž vyhrálo a postoupilo do II. třídy soutěže. Soupeřem se stala družstva z Břeclavska jako Starovičky, Kyjov, Lanžhot atd. K dopravě už nestačila kola a koňské povozy. Začalo se jezdit na nákladním autě. Na korbě bylo namačkáno až 50 osob. Ale jezdilo se a každý si pochvaloval pokrok při dopravě. Protože ani výsledky mužstva nebyly špatné, po tři roky se umísťovalo uprostřed tabulky, bylo i dostatek fandů a fanynek, které je věrně všude doprovázeli.

Na tuto dobu lze vzpomínat smutně i vesele. Ale raději vzpomínáme na slávu a veselé příběhy, kterých bylo více. Ještě i dnes si ti starší vzpomenou na poslední zápas se železničáři ve Znojmě, kdy vítězství 5:2 znamenalo postup do II. třídy, jak Miloš Pantlík vstřelil tři branky. Na další příhodu v Hodonicích, kde diváci vtrhli mezi hráče a začala pravá fackovaná a kopaná. Důsledky byl špatné a značné. Výbor to neměl nijak lehké.

9. března je založena organizace Sokol, jak již bylo v úvodu řečeno, ale ve skutečnosti činnost řídil tříčlenný kolektiv a to Mrkývka Antonín, Lorenc Ota a Menšík František. Kolektiv měl asi 40 členů.

Podle pamětníka pana Lorence, skoro na každém zápase se hráči většinou poprali a než rozhodčí poslal zápis do Brna Itehdy Bradová župa/ nezbylo než vzít doma 5 I vína a osobně zajet za jedním kamarádem, který byl členem župy, a ten už si věděl rady, jak to zařídit, aby se zase v neděli hrálo. Těžko jsem doma vysvětloval, že zrovna každé ponděli musím jako soukromník - cukrář něco v Brně zařizovat. Po utkáních doma i venku se celý hráčský kolektiv i příznivci scházeli ve sklepě u p. Lesniaka nebo v hospodě na křižovatce, kde se podrobně vše rozebíralo a kuly plány na příštího soupeře.

Samozřejmě v té době se netrénovalo a hrálo se od neděle do neděle. Za zmínku stojí, jak si hráči opatřovali výzbroj. Peněz v tehdejší době neměla žádná organizace nazbyt, ba naopak neměla žádné. Když bylo potřeba obstarat dresy a kopačky, peníze se půjčily a dluh se splácel brigádami a sběrem. Dresy byly zakoupeny i tak, že Bílek s Duhajským doma na zahradě posbírali meruňky a prodali. Trenýrky si každý donesl svoje. Hráči si sami výstroj doma prali a sami hřiště upravovali a lajnovali.

V roce 1949 nová reorganizace postihla také fotbalisty Tasovic tím, že byli zařazeni opět do okresního přeboru a trvalo několik roků, než se jim znovu podařil postup do krajské soutěže. V okrese mezi nejtěžší soupeře patřili únanovští a v paměti mnohým zůstanou útěky do autobusu, neboť jen ten mohl poskytnout ochranu po utkání. Špatně se hrávalo i v Mikulovicích, v Hrušovanech se dobře zdržovala hra zakopnutím míče do vody.

Probíhajícími léty se měnili funkcionáři, omlazovala se složení mužstva. V brance se střídali Růžička, Straka Josef, Janda, Kroupa Josef, Bůdný Karel. V obraně Ondříšek, Bětík Karel, Pouč M., Kalus, Hubr Josef a František, Synek Ant., Černoch Vincek, Sádlik, Matula Jan a František. V záloze Duhajský, Krupanský, Mikulka, Láďa Slabyhoudek Izvaný zlatá nožkal Okénka Jan, Šeďa Jan, Zálešák Bohuš a Zdeněk, Tomašovič, Laco Ivanovič, Bůdný Ludva. V útoku pak Jan a Staňa Synek, Berka, Pantlík, Zezula, Okénka Štěpán, Šmedek a Jeřábek Ivan. Věrný zdravotník byl Josef Čučka, který tuto funkci vykonával velmi svědomitě od roku 1959 až do roku 1990. Smutnou vzpomínku mají hráči na rok 1954, kdy při utkání ve Znojmě zemřel přímo na hřišti po selhání srdce hráč Černý.

Mužstvo v té době dovedlo překvapit nečekanými výsledky. Ještě dnes si fanoušci nedovedou vysvětlit porážku v Únanově, kdy se mohlo lehce vyhrát, ale hráči nedovedli proměnit ani vyložené příležitosti - zejména Šmedkovi se dlouho vyčítalo, že utkání prodal za husu. V roce 1958 se přesto tasovičtí příznivci těšili z postupu družstva a opětné reorganizaci do meziokresní soutěže. Soupeři se stala mužstva bývalého mikulovského okresu. Na poslední utkání ve Starovičkách se často vzpomíná, protože nedošel žádný brankář, svatyni šel ochraňovat Franta Lesniak, dostal sedm branek a v závěru utkání pokřikoval na soupeře "Neblázni, nestřílej, vždyt' to jsem já,

Franta Ramus". Byla to jeho přezdívka. Po ročním působení se mužstvo opět vrátilo do okresního přeboru a trvalo dalších sedm roků než okresní přebor vyhrálo.

TJ Sokol Tasovice patřil mezi nejpřednější v budovatelské činnosti. O aktivitě při budování prvního hřiště již bylo hovořeno. V roce 1960 bylo započato s výstavbou otevřené tribuny na hřišti, která byla první v okrese. Po dvouletém úsilí byla stavba předána do užívání. Náklady na materiál 13000,- Kčs vysoko převýšila skutečná hodnota díla 180000,- Kčs. V roce 1963 se započalo s výstavbou šaten a sociálního zařízení. Náklady ve výši 60000,- Kčs a hodnota díla 124000,- Kčs v té době platná měna. Současně bylo započato s úpravou plochy hřiště a oplocení celého sportovního areálu.

TJ Sokol Tasovice věnovala velkou pozornost výchově mládeže. V počátcích, kdy nebyly ještě organizovány mistrovské soutěže, zúčastnili se žáci a dorost různých turnajů. První družstvo bylo ustanoveno v letech 1953 - 54, předtím hráli dorostenci za Hodonice a vraceli se hrát zpět v 18 letech do Tasovic. Hlavní postavou v té době ve výchově mládeže byl trenér, vedoucí a okresní funkcionář v jedné osobě František Zpěvák. Již od rána vysedávali žáčkové před jeho domem s otázkou, kdy a kam pojedou hrát. Sám se staral o dopravu, většinou na kolech nebo vlakem. Sám také platil občerstvení z vlastní kapsy. S jeho jménem je spjata úspěšná práce, kdy pod jeho vedením dosahovali žáčkové i dorostenci velmi pěkných výsledků v mistrovských utkáních, do kterých jsme se jako první přihlásili a navíc jsme měli své zastoupení v okresním výboru.

Kopaná zůstala i nadále hlavní sportovní činností tělovýchovné jednoty. Rok 1965 opět přinesl splnění přání všech hráčů, funkcionářů i příznivců. Vítězství v okresním přeboru a zpětný návrat do krajské soutěže mezi takové oddíly jako Kyjov, Lanžhot, Bojanovice, Kostice, Břeclava Hodonín. Postup vybojovalo mužstvo. ve kterém převážně hráli: Měchura v brance, Brhel, Šeďa, František a Josef Hubrovi, Slabyhoudek, Jan a Stanislav Synkovi, Hnilica Václav, Kalaš, Šmedek, Tesař a Škrhák. Přestupy byli získáni hráči Laitner, Sosnar a Novák. Mužstvu se však dále již nedařilo, málo trénovalo a léta přibývala. Neúspěch odradil nejen hráče, ale i mnoho funkcionářů. Zbylý kolektiv se však nevzdal. Opíral se o výkony Josefa Hovorky, který byl velmi populární, o střelce Sosnara /většinu gólů dával hlavou I za rok střelil 46 branek. Po roce se opět oslavoval návrat do I. B třídy. Mužstvo bylo dále posíleno hráči z RH Znojmo i vlastními odchovanci. V oddílech je dostatek hráčů a dochází k ustanovení B mužstva. Tomuto mužstvu se dařilo a dokonce postoupilo do vyšší soutěže do III. třídy. A mužstvu se v nové soutěži povedlo vítězit i nad silnými celky venku jako v Bojanovicích, Hustopečích a Rakvicích. Po tři léta nebyly v oddílech kopané žádné problémy. Když však znojemští hráči zanechali aktivní činnosti a domácí hráči doplatili na to, že se kolektiv postupně neomlazoval, sestupuje A mužstvo do okresní soutěže. Bylo rozpuštěno B mužstvo. Tímto rozhodnutím se posílil hráčský kolektiv A mužstva, který bojuje se střídavými výsledky v okresní soutěži. Buduje se nový kolektiv, který má navázat na tradici tasovické kopané, ve které od jejícho založení bojují společně sportovci nejen v kopané, ale i cvičenci a cvičenky obou obcí Tasovic a Hodonic v nejlepší pohodě, která nikdy nebyla narušena a trvá dodnes.Tak například, kdy v letním období sportuje 60 členů v oddílech kopané, tak v zimním období se připojují další členové a členky k pravidelnému cvičení, včetně rodičů s dětmi. K zajištění nárůstu však chybí v zimním období cvičitelé, kdy jen s velkou námahou paní Vajčnerová zvládá kolektiv, který by měl být rozdělen na menší skupiny na mladší a starší. Také paní Vejmelková má problémy s počtem dětí, které zvládá jen s obtížemi. I. spartakiádu nacvičila děvčata Zdena Saitlová a Dědáčková Zdena v roce 1950. Hlavní zásluhou paní Vajčnerové byl nácvik a účast na spartakiádách našich členů, když první spartakiádu nacvičila se ženami paní Konečná, místní učitelka. Členové TJ si svépomoci upravují sál pod klášterem. Z bývalých místností se stal velký sál, kde se spartakiády nacvičovali a později po položení parket se sál využíval k tanečním zábavám pro všechny organizace v obci. Členové TJ zde dobrovolně odpracovali stovky hodin na odklízení sutin, nejen zdí, ale i z podlahy. Bylo to období nadšených funkcionářů a členů TJ, které nikdo nemusel přesvědčovat do práce pro sportovní organizaci.

Od založení naší organizace bylo mnoho pokusů o založení jiných odvětví. Tak například box. Pamětník a člen oddílu boxu pan Dubský Štěpán vzpomíná: "Byl to jen pokus o činnost oddílu boxu bez soutěže. Další období tj. od roku 1979 až 1987 je velmi dobře zmapováno v kronice, kterou vedl v té době pan Tesařík Milan jako vedoucí oddílu kopané, kdy žáky měl na starosti Kroupa Zdeněk, dorost vedl Hubr František a pan František Houšť st. byl vedoucím "A" mužů.